Ogary na Grossglockneru 2012

119-119Myšlenka zdolat Rakouský Grossglockner vznikla asi před rokem, když jsem navštívil Vaška Melichara, abych mu jménem klubu blahopřál k jeho sedmdesátým narozeninám. Václav se mi svěřil, že jeho velkým snem by bylo vyjet na Grossglockner.  Jelikož jsem pro každou srandu, obvolal jsem kluky z klubu že bychom uspořádali celou výpravu na počest Vaškových narozenin. Během několika dnů bylo rozhodnuto, sedm jezdců pojede celou trasu Praha-Grossglockner-Praha cca. 1200km a Vašek Melichar a Láďa Zemánek se k nám přidají až pod kopcem.  Start jsme naplánovali na 30.7.2012 od bývalé továrny Ogar  v Praze Strašnicích, celou trasu jsme naplánovali na pět etap, první z Prahy do Vyššího Brodu, druhou z Vyššího Brodu do městečka Bruck , třetí z Brucku na vrchol Grossu a zpět, čtvrtou z Brucku do Vyššího Brodu a pátou z Vyššího Brodu do Prahy. Tolik tedy naše plány a přípravy , ale pojďme k realitě ta rozhodně nebyla tak nalajnovaná.

Pondělí 30.7.2012
Dopoledne jsme se sjeli ve Strašnicích, bohužel celou trasu pojede jen pět jezdců. Jirkovi Šimůnkovi stáhli dovolenou a Josef Horálek odstoupil ze zdravotních důvodů.  Na start nás přijeli podpořit Vašek Melichar a Láďa Zemánek , kteří se k nám připojí v Rakousku, kam si svoje stroje dovezou, ale přijel i nemocný Josef Horálek a Dan Čeřovský, který nám dal flašku šampaňského, které máme bouchnout na vrcholu, tak snad to vyjde. Výpravu bude jistit Ford transit, ve kterém vezeme všemožné nářadí, ale i jeden náhradní motocykl Ogar 4 model 46,  který nám zapůjčil Vašek Melichar. Poslední fotografie před startem a pomalu se začínáme řadit k odjezdu. Jak jsem se již zmínil jede nás pět, tedy já Tomáš Rokos na Ogaru 4 v původním stavu z roku 1937, kterému říkám dědek, Tomáš Blažek na Ogaru Standard z roku 1934, Láďa Blažek na Ogaru 4 model 46 z roku 1947, Honza Smítka na Ogaru 350 typ 12 z roku 1949 , Roman Kunt na Ogaru 350 typ 12 prototyp z roku 1946 a za volantem Transitu Petr Blažek. Je půl jedenácté a vyrážíme!

Bohužel první problémy nastaly už v Praze, na dědkovi mi praskl přítlačný talíř spojky. Zastavujeme v Jesenici na parkovišti u Lídla, kde jsme měli schůzku z naším kamarádem Liborem, kterého jsem hned zneužil aby mě dovezl domů pro novou spojku, ale jak se říká něco zlé je pro něco dobré , modrý prototyp kterému jsme neřekli jinak než modrák čekal již tři týdny „díky nefunkčnímu registru vozidel“ na vydání RZ a musel vyjet na půjčených značkách. Během opravy volali z magistrátu abych si vyzvedl značky, vyslali jsme pro ně Romana a než se vrátil byl dědek opět v plné formě . Ještě přišroubovat ty správné značky a jedem dál!

V jílovém u Prahy se pridřel Tomášův Standard a prasknul pístní kroužek nebylo možné na něm pokračovat , proto byl nucen použít náhradní motocykl, ale jako by toho nebylo dost v Netvořicích přestal modrák řadit. Zastavujeme u pumpy museli jsme vypustit olej zdemontovat víko spojky a hned jsme byli doma vypadl zajišťovací kolík na řadícím půlměsíci , ještě že je na koho se obrátit voláme Milošovi Šturcovi a ten bez váhání sedá do vozu a jede nám pomoct.

Před pátou odpoledne je vše v pořádku mi stále ještě plni optimismu vyrážíme dál . Po zbytek dne se díky bohu už nic nestalo a mi za šera dorážíme podél Vltavy plné vodáků do Vyššího Brodu. Hurá!První den jsme ujeli 210km

Úterý 31.7.2012
Před desátou hodinou vyrážíme z vyššího Brodu do Rakouska, večer se k nám připojili Petr Vysoudil se Zdenou  Součkovou ,(Tomášova nastávající tchýně) kteří mají v autě navigaci tak nás povedou. Snažili jsme se vyhnout větším městům Linz apod. což se nám podařilo, projíždíme krásnou nenarušenou krajinou, kolem krásných jezer a na obzoru se tyčí Alpy nádhera ,počasí je naprosto ukázkové.Jedinou závadou tohoto dne bylo rozladěné kladívko zapalování u Ládi Blažka. V druhé polovině dne vjíždíme do Alp , krásné serpentýny táhlé stoupání střídá prudké klesání s krásnými klopenými zatáčkami se skvělým povrchem, opravdu jsme si to moc užili , ale v podvečer se nám zdálo jako by byla cesta nekonečná .Konečně okolo osmé hodiny večer přijíždíme do městečka Bruck kde máme zajištěné ubytování a kde už na nás čekal Vašek Melichar, Láďa Zemánek dorazil asi třicet minut po nás. Ubytovat rychlá sprcha. A hurá na pivo Václav našel hospodu kde byl slovenský číšník tak to bylo bez problémů.Druhý den jsme ujeli 330km

Středa 1.8.2012
Náš den D odjez na vrchol jsme naplánovali na desátou hodinu z Čech nás přijeli podpořit Ota , Zdeněk a Miloš kamarádi na nových motorkách ,je něco podesáté a vyjíždíme u mýtnice kde jsme zaplatili vjezd jsme obdrželi pamětní samolepku kterou si každý hrdě vylepil.Tak a je to tu , projíždíme závorou a rozjíždíme se proti táhlému kopci , zpočátku jedu na trojku, ale prvních zatáčkách musím řadit dvojku a pomalu ,ale jistě stoupáme metr po metru výš. Na první pohled se nezdá že je to takový kopec , ale zdání klame 12%stoupání je pravidelné a stálé , hlavní je neztratit rychlost problém nám dělají pomalu jedoucí automobily a dnes je díky krásnému počasí opravdu silný provoz.Několikrát jsem opravdu dost riskantně předjížděl, ale bohužel v některých pasážích to nešlo a pomalu jedoucí vozy s kochajícími se pasažéry mě zbrzdily tak že jsem musel řadit jedničku a to byl problém za prvé mi jednička vyskakuje a za druhé bylo jen málo míst kde se dalo rozjet tak aby to pobrala dvojka , ale co není kam spěchat a pomalu se sunem výš.Několikrát stavíme na odpočívadle , kterých tu je opravdu dost a dáváme odpočinout strojům i sobě.Naštěstí od památníku Fuscher Torl 2428m se jede několik kilometrů z kopce tak si motorky alespoň trochu orazí, ale po chvíli opět do kopce a je to tady parkoviště s vyhlídkou , muzeem , restaurací nazvané Výšina císaře Františka Josefa náš cíl , dokázali jsme to! Parkujeme asi mezi stovku nových motocyklů všech značek , ale myslím že pro všechny jezdce byly hrdinou dne naši Ogárci , kteří zde sklidili obrovské uznání.Když jsme všichni seřadili přišlo na řadu Danovo šampaňské bouchnul jsem ho a všechny Ogary jsem postříkal a zbylo i něco málo pro nás, ale to už Václav pro nás chystal překvapení v podobě domácí slivovice s krásným názvem Grossglocknerka 70% a stylovými panáky s nápisem Opar na Grossglockneru tak jsme si symbolicky připili na úspěch celé akce. Po obědě jsme se vydali pomalu zpět cestou jsme vyjeli na nejvyšší možný bod na trase na Edelweis Spitze 2571 m a odtud sestup až do údolí ,ale on ten sjezd nebyl nic jednoduchého brzdy dostávaly co proto museli jsme několikrát stavět a nechat je vychladnout . Někteří z nás jako Roman měli vlastní metody přehřáté brzdy pomočil a pokračoval nevonná, ale funkční metoda zdá se.Večer jsme vše důkladně probrali a zapili.
Třetí den jsme najeli cca 100km.

Čtvrtek 2.8.2012
Ráno v půl desáté vyrážíme domů počasí je opět ukázkové , celou zpáteční trasu naplánoval Honza a je vůdcem smečky vybral krásnou zkratku přes jeden pas kde nás překvapilo stádo krav uprostřed silnice ,ale byly zvyklé na provoz a v klidu se rozestoupily a udělaly nám místo na projetí. Kus za nimi byl obrovský kravinec uprostřed silnice všichni až na Romana se mu vyhnuli,  ten ho prolít zpříma , ale to už je holt náš Roman bez kterého by jsme určitě tak nenasmáli .O několik kilometrůdál jsme se zastavili u krásného jezera Wolfgangsee kde jsme se vykoupali voda chladnější , ale osvěžující. Cestou od jezera se stal asi největší karambol celé výpravy Roman si za jízdy upravoval botu nebo nohavici a sjel asi v 70km/h do škarpy kde přeskákal několik výmolů, ale podařilo se vyjet zpět na silnici naštěstí se mu nic nestalo , ale modrák to odnesl podstatně hůř ohnutý zadní teleskop,prohnutý blatník nějaká ta oděrka ,ale je jízdy schopný což je důležitý!Ten den mi ještě u dědka vypadnul čípek na odklopné části blatníku ,ale to byla banalita asi deset kilometrů před hranicemi Tomáš píchnul zadní kolo naštěstí duše a pláště máme náhradní .Okolo osmé večer přijíždíme do Vyššího Brodu.Tento den jsme najeli 285km.
Pátek 3.8.2012
V noci přišla velká bouřka a začalo pršet , ale do rána se to roztrhalo tak jsme vyrazili opět za sucha. V Prachaticích jsme se stavili na oběd a začalo pršet tak jsme vyndali nepromoky a vyrazili za deště , ale byla to jen přeháňka a za městem už nepršelo. Poslední den bylo několik malých oprav prasklé plynové lanko, pecka na svíčce takže nic velkého .Ukončení celé akce bylo naplánováno opět ve Strašnicích , ale protože jsme měli zpoždění a naše drahé polovičky a ratolesti byly nedočkavé tak jsme celou akci zakončili u mě doma .Závěrem mohu říct bylo to super a stálo to za to ! Díky všem byli jsme dobrá parta a těším se na další výlet
Celkem jsme najeli 1150km

Tomáš Rokos